Holka, co tvořivou duši má.

BLOG

hvhvjv

blok.png

Stáří od vedlejšího stolu..

Pondělí.

Poledne.

Sedím si v kavárně s nádhernou zahrádkou ve vnitrobloku. Miluju takový místa. Konečně mám na sobě mikinu na kterou jsem se těšila už nejmíň dva měsíce. Sluníčko svítí, ale jen na půlku stolu a už nemá takovou sílu.

Hezký chladno.

 

IMG_9578.JPG

Piju si první kafíčko tohohle týdne.Ve skleničce s vodou, kterou mi přinesla slečna,  mi plave utopenej pavouk a pod ním i celá jeho pavučina, která si i v tý vodě pořád ještě drží strukturu.Mohla bych tu vodu vrátit a stěžovat si, ale nechce se mi. Kdyby tady byl můj táta už pravděpodobně stojí u baru a kontroluje hygienu i v kosmetický taštičce paní na úklid. Dělával to vždycky. Už jako malá jsem se schovávala pod stůl vždycky, když se mu v restauracích něco nezdálo. Brácha si jednou na jeho narozeninový snídani přál od táty jako dárek aby tentokrát nic nevracel. Bylo to těžší než se mohlo zdát, protože zrovna když si chtěl oloupat ze skořápky vejce na tvrdo, zjistil že mu do toho hezkýho stojánku vedle anglický snídaně postavili vejce naprosto syrový. Zapomněli ho uvařit.

No, bóže.

 

Nedá mi to a začnu poslouchat rozhovor od vedlejšího stolu. Vlastně to nejde neposlouchat, mluví totiž dost nahlas a není se čemu divit, protože tipuju pár tak kolem sedmdesátky. Nemyslím, že to budou partneři.Spíš dlouholetý kamarádi. Možná se spolu tenkrát v letech pozdější puberty vyspali ve stanu u táboráku. Možná ji on miloval a miluje dodnes, jen ji to nikdy neřekl a mlčel zatímco ona se zamilovávala jinde. Radil jí jak na ostatní chlapy, protože věděl ( nebo si to aspoň myslel), že to chce a že ji to udělá šťastnou. Občas prohodil něco jako : no a kdy už spolu budeme chodit my dva ?Jenže to ihned točil do vtipu, protože se tak moc bál pravdy. Ona se smála taky. A uvnitř si možná vždycky přála, aby to vážně řekl. Aby konečně sebral ty koule a začal ji líbat. 

Aby se už nemuseli scházet a probírat románky toho druhýho, který stejně většinou končej tak, že si nepamatujou jména těch s kým je prožili. Možná spolu oba ve skutečnosti chtěli odcházet domu za ruku, ale jen protože to nikdy neřekli nahlas, si teď každej žije jinde. Po svým a s někým jiným. Co já vím.

IMG_9593.JPG

 

Tak tady sedím a poslouchám je. Myslím i na to, v jaký vyrůstali době. Skáče mi to do hlavy hlavně protože jsem za poslední dobu začala mnohem víc vnímat historii a to, co všechno se stalo za posledních sto let. Tu dobu, ve který vyrůstali naše prarodiče a jejich rodiče.To jak šílený to bylo. Vlastně si to neumím všechno ani představit i když bych děsně chtěla. Nemám v historii vůbec přehled. Jeden můj kamarád mi nedávno řekl, že jsem vlastně taková Dori. Spoustu věcí mě zajímá. Hlavně druhá světová válka, Hitler, komunisti,Palach, okupace a všechno kolem a dokola.Miluju si o tom všem povídat, ptát se a vzdělávat, jenže já to všechno do druhýho dne zapomínám. Absolutně nezařadím události datumově. Moje noční můra by byla, kdyby mě třeba pozvali do pořadu něco jako Máme rádi Česko nebo mě oslovili na ulici s otázkou do Nikdo není dokonalý. Byla bych za totálního idiota. Vážně. 

Hele. Ale tohle si třeba pamatuju pořád : Pé Šermen 42 Palabí Sydney ! 

Ale proč to píšu a co mě na nich dvou tak zaujalo je tohle.

Oni si povídají o tom jak teď přešli z Windows na Apple. Kde najdou tlačítko smazat. A co to je Yahoo. Proč jim tam pořád skáče tahle a támhleta aktualizace. A co musej zmáčknout aby se dostali do záložek oblíbenejch webovek.A taky že pozítří odlítaj. Někam. Nevím kam. To mi zrovna uniklo. Asi si zrovna v tu chvíli přišla servírka vyzvednout pavouka ve vodní lázni. Víte jakou obrovskou změnou museli tyhle dva projít, aby se v dnešní době chytali ? Jak se ta doba za pár let šíleně změnila ? 

IMG_9591.JPG

 

Jestli je něco, co si přeju i pro sebe, tak je to aktivní stáří. Umět držet krok s dobou. Nevzdat ten život jen protože je jinej. A rychlejší. A já že byla zvyklá na něco jinýho.

Umět si dělat srandu z toho, že mám šedivý vlasy a že často nechápu to, o čem si ty mladý povídaj.Cestovat, nebát se a kupovat letenky v akci. Cvičit jógu a tancovat si ráno na terase na hudbu, kterou už nebude nikdo poslouchat ale já ji budu milovat protože mi bude připomínat ty léta, kdy jsem si ještě dělala černý spodní linky a bylo cool říkat slovo fičák. 

Doufám, že se budu pořád scházet s holkama ( jak vždycky říká moje babička a mě to přijde vtipný ale děsně hezký ) a budeme probírat jakej je ten náš v posteli (a jestli se v ní vlastně ještě pořad něco děje ) - tak jako to probíráme i dneska žejo. Doufám, že si ke mně budou chodit moje děti a vnoučata pro rady jak někoho sbalit s já jim budu vyprávět, že za mejch mladejch let jsme měli takový podivně velký telefony, aplikaci Tinder, kde se prstem jezdilo doprava nebo doleva podle toho, jak se ti kdo líbí a budu jim vyprávět všechny ty podivný rande, který jsem díkytomu zažila. 

Třeba jak se jeden týpek na večeři snažil rukou zhypnotizovat cizí dítě aby neřvalo a nepřerušovalo ho v hodinovým monologu o svým životě. Jak mi další úlovek přinesl na rande vyrobenej žebřížek, kterej slepil z izolepy a párátek, protože věděl, že jsem vyšší než on. Ten žebříček se mu cestou v kapse rozsypal a on mi na stůl vyndal chuchvalec lepenky a dřevěných udělátek na mezizubní hygienu.Jak jsem si jednou nalila do skleničky vodu z vázy, kterou mi přinesla servírka na kytku, kterou jsem od něj dostala. Což mi došlo až potom, co on si objednal neperlivou vodu a zeptal se mě, jestli si tu kytku do tý vázy dám. A takovejch histortek by bylo. To už si nechám asi radši pro sebe. A nebo to napíšu do Kroniky Vzdechu, jako to bylo ve filmu Ženy v pokušení. 

A taky jak budu potetovaná a celá počmáraná a budu jim vyprávět, co a proč jsem si kdy dala vytetovat.Že byla taková podivná hipster vlna a že jsme všichni chodili na předražený kafe a tetovali si čáry všude možně, který nemaj žádnej význam.

Jak nám to bylo jedno a jak skvělý to bylo !

No nic.

 Nechávám se unášet tímhle místem. 

Tím tichem a rozhovorem kterej se mě vůbec netýká. 

Já jen. 

Že si přeju mít hezký stáří. 

A život. 

 

A obočí. 

IMG_9592.JPG